Jdi na obsah Jdi na menu
 


Border collie

4. 11. 2007

Border kolie
Staré a přitom mladé plemeno. Že 36 let před Kristem existovali ovčáčtí a pastevečtí psi, což dokazují zmínky v římských záznamech, víme. Ale jací psi to byli, přesněji se samozřejmě asi nikdy nedovíme. Avšak zde byl dán základ pro pozdější vytvoření i takového plemene, jakým je právě border kolie. Až mnohem později se objevují další zmínky o pastevectví se psy. Např. kniha De Canibus Britannicus (Popis Britských psů) od doktora Johna Cause, pocházející ze čtrnáctého století, je považována za nejstarší podrobnější zmínku o britských pracovních ovčáckých psech.
Římané a později dobyvatelé ze Skandinávie dovedli s sebou na území Anglie a Skotka „své“ ovčácké a pastevecké psy, kteří také sehráli jistou úlohu ve vzniku tak výborného ovčáckého psa, jakým bezesporu border kolie je. A tak kolem hranic mezi Anglií a Skotskem se objevil typ psa, jemuž se říkalo Working Colley. Právě ten pravděpodobně vznikl ze skandinávského sobího psa (podobný střednímu špicovi, v barvě černobílé nebo žluté s bílými znaky, občas údajně s modrýma očima), staroněmeckého kuli a římského pracovního psa. Je také dost pravděpodobné, že v chovu zapůsobila i další dnes známá plemena, jako např. setři, špringršpanělé a pointři, či jejich přímí předkové. Právě po zmiňovaných ryze loveckých psech borderka pravděpodobně zdědila fixování zrakem, plíživý pohyb při práci a strnulý postoj - vystavování. Existuje i teorie, že v její krvi koluje krev greyhounda (nejrychlejšího chrta), po němž má rychlost a vytrvalost. Kříženec staré kolie a greyhounda byl nazýván lurcher. I např. příbuznost šeltie s border kolií je nepopíratelná. Stejně tak ani výrazná podoba s australským ovčákem není dílem náhody.
Snad od počátku existovalo mnoho typů ovčáckých psů a pastevci se je bez ohledu na vzhled snažili zdokonalovat, aby jim ušetřili co nejvíce práce. Typ velice podobný bílo–černé border kolii je na vyobrazení ovčáckých psů z doby kolem 18. století. Tedy typově existuje dnešní border kolie patrně více než tři sta let.
Pochází z tzv. Border Country, což je hraniční pás mezi Anglií a Skotskem. V těchto místech vzniklo více plemen, přesto právě border kolie je zde ve větším počtu k vidění dodnes.
Pojmenování „Collie“ je používáno už po staletí pro ovčácké psy. Původ tohoto slova je nejasný, neboť vysvětlení se nabízí hned několik. Mimo jiné pojmenování po černohlavých ovcích, kterým se říkalo Colley, nebo z keltského slova znamenající „užitečný“, jiní zase nabízejí překlad slova „coalie,“ což znamená „černý“. Slovo „Border“ pochází z roku 1910 až 1915 a představuje hraniční území mezi Anglií a Skotskem. S tímto pojmenováním přišel James Reid. Kompletní označení Border Collie se tedy začalo používat kolem 1. světové války, aby se rozlišovalo od skotské - dlouhosrsté kolie, které se také tenkrát říkalo pouze Collie. Na registračních dokladech ISDS se však pojmenování „Border Collie“ začalo objevovat až od roku 1946.
Po dlouhou dobu byla hlavním produktem Velké Británie vlna. Proto bylo zapotřebí velkého množství ovcí, pastýřů a ovčáckých a pasteveckých psů. Stáda ovcí byla snad všude a dobrý ovčácký pes byl k nezaplacení.
Na konci 19. století se začaly konat závody Sheepdog Trials. První svého druhu se datuje na rok 1873. V trialu pracuje ovčácký pes se stádem na velkou vzdálenost od psovoda a je řízen jen pískáním, případně posunky. Musí tak sám dopravit kolem překážek celé stádo na místo určení. Zejména v Anglii jsou tyto soutěže dosud velice populární. První trial na evropském kontinentě se konal ve Švýcarsku až v roce 1985, tedy po více než sto letech od jeho existence.
V roce 1906 bylo založena organizace ISDS – s plným názvem „International Wheel Dog Society“. Založili ji skotští chovatelé ovcí, mimo jiné i s cílem registrovat a organizovat chov ovčáckých psů a ovčáctví celkově. Bedlivě chránili mimořádné schopnosti border kolií a snažili se vybírat nejlepší z nejlepších na základě jejich pracovních výsledků se stádem. Bránili se zařazení border kolie mezi plemena, kde je rozhodující vzhled. Nechtěli tedy oficiální uznání Kennel Clubu. ISDS pracovala na prácechtivosti a bezproblémové ovladatelnosti typických ovčáckých psů. Do plemenné knihy byli zapisováni i jedinci, u kterých byl původ zcela neznámý, pokud měli takové vlastnosti, které by posílily pracovní upotřebitelnost border kolie. Takový jedinec byl vítán bez ohledu na „čistotu krve“.
Na přelomu 19. a 20. století byly vytvořeny první plemenné znaky podle jedné z nejznámějších border kolií jménem Old Hemp farmáře Adama Telfera z Northubian. Jednalo se o černě zbarveného psa s tříslovými znaky, narozeného v roce 1893. Hemp, společně s fenou Old Maid, byli prvními registrovanými border koliemi. V první polovině 20. století právě chovatel Adam Telfer byl považován za jednoho z největších odborníků v chovu tohoto plemene, neboť spojení, která určil, vždy vykazovala lepší a lepší pracovní vlohy a přitom se držela v typu.
Vzhled však pro ISDS byl nepodstatný, i když určité rysy se snažili udržet. ISDS dlouho bojovala proti mezinárodnímu uznání ve smyslu vytvoření standardu a řízení se dle exteriéru. Hrozilo totiž, že se chovatelé budou více starat o exteriér, než-li o pracovní schopnosti tohoto psa, jak se tomu stalo u mnohých ovčáckých psů. Až v 70. letech 20. století, po dlouhém jednání ISDS s Kennel Clubem došlo ke změně …
Australští a novozélandští chovatelé se naopak exteriérovému výběru nebránili. Již v roce 1933 zde byla Border Collie uznána za právoplatné plemeno a začala se objevovat na výstavách. K prvnímu importu z Nového Zélandu do Anglie však došlo až v roce 1986. Po exteriérové stránce byly tyto importované borderky již velmi propracované, líbivé, s delší hustou srstí. Ovšem většina australských border kolií postrádá „nízký chod“ – pro borderky tak typický pohyb. Zajímavostí je, že v roce 1991 na prestižní Cruftově výstavě vyhrála border kolie novozélandského chovu.
Mezitím však díky spolupráci ISDS s anglickým Kennel Clubem (KC) došlo k vypracování standardu a v roce 1976 k uznání plemene u KC, u FCI pak v roce 1988. ISDS se o borderky stará (registruje) nadále s jediným cílem – zachovat její vynikající pracovní schopnosti a KC se snaží o chov podle plemenného standardu. ISDS má v České republice „asociovaného člena“ – Klub Pracovních Ovčáckých Psů České republiky.
Dosud existují u některých chovů ve světě problémy, týkající se průkazů původů uznávaných ve většině zemí. Proto vznikl „pracovní ovčácký pes - Working Sheepdog“, což je vlastně border kolie, která není registrovaná v chovatelských knihách typu KC a FCI. Je to však všechno kolem prokazování původu poměrně složité. Tak například pracovní ovčácký pes zapsaný pouze v Obedience registru se může účastnit pouze soutěží obedience (poslušnosti).
V České republice se první border kolie údajně objevila během 2. světové války, kdy ji k nám dovezl z Velké Británie jeden z českých vojáků. Zda to však opravdu border kolie byla či nikoli, se bohužel už nedovíme. Ani druhá border kolie, co se na našem území v roce 1973 objevila, nebyla nijak propagována a vlastně kromě roku dovozu se o ní skoro nic neví. Teprve, když v roce 1993 Filip Novák přivezl z Velké Británie první štěňata tohoto plemene a první vrh odchovali o rok později manželé Grygarovi, začalo být toto plemeno veřejnosti více a více známo. Od konce 20. století jejich obliba prudce stoupla a to téměř na celém světě, v Evropě a ve Velké Británii obzvláště.

Pasení s border kolií
Téměř každá borderka má vlohy pro pasení, ale ne každá může být vynikajícím ovčáckým psem. Nelze očekávat, že ji pustíte mezi ovce a ona sama již bude vědět …
Kdy seznámit psa s ovcemi se různí, někdo říká čím dříve, tím lépe, jiní doporučují až odrostlejší štěně. Pravdu mají asi všichni, neboť sice seznámit štěně s ovcemi je nejlepší v co nejranějším věku, avšak s prací u stáda je nutné začít mnohem později. Zároveň je nutné, aby štěně (ani dospělý pes) neměli s ovcemi napoprvé, či zkraje výcviku, špatnou zkušenost. Vynechejme tedy kontakt s agresivním beranem či dominantní samicí. Také pozor na elektrický ohradník. Také je to jedinec od jedince. Někteří mají sklony k práci se stádem od štěněčího věku, jiné zajímá více páníček a hra s ním a až později svou pozornost začnou upírat ke stádu.
Zpočátku toho nechtějte po psovi moc. Musí se rozkoukat, seznámit, pochopit. Práce se stádem rozhodně není jednoduchá, zejména u takového stáda, které na ovčáckého psa není zvyklé. Reakce těchto ovcí může být zmatená, panická, mohou si lehnou a nechtít se pohnout z místa, či naopak mohou bezhlavě útočit nebo se dát na úprk. Reakce jednotlivých zvířat ve stádě se různí a dokonce může být jiná i v souvislosti s teplotou vzduchu, se stářím jehňat či místem, kde se zrovna nacházejí. S výcvikem u ovcí se začíná ve věku přibližně 10 až 12 měsíců. Avšak pes v jednom roce věku není ještě schopen vydržet celodenní (ani půldenní) práci se stádem. Není ještě natolik silný, aby to vydržela jeho psychika i tělesná schránka. Z přetížených border kolií se mohou stát roztěkaní jedinci, kteří neumí odpočívat a ničí tak sami sebe.
Ideální je mít vlastní ovce, případně u sousedů či známých, kteří dovolí práci s nimi. Bez častého přístupu k ovcím těžko uděláte ze psa dobrého ovčáckého psa. Vhodné je začínat s krotkými, na člověka navyklými ovcemi, v nepříliš velkém počtu. Pes v tu dobu musí perfektně zvládat odložení, přivolání, vědět co je vpravo a co vlevo, a být celkově slušně ovladatelný.
Ovčácký pes se učí nahánění, přihánění, vyhánění ovcí (Outrun), obíhání vlevo a vpravo – ovládání stáda z boku, zahánění, také povel „zpět“ (zahnání stáda zpět a přitom zvětšit vzdálenost od ovcí). Pes se až nakonec učí oddělení několika ovcí od stáda. Například z důvodu stříhání. Říká se tomu Shedding. Dalším důležitým úkolem ovčáckého psa je umět „držet brázdu“ (ovce nesmí překročit danou hranici). S tímto využitím přišli němečtí pastevci a je velmi efektivní, když s loukou sousedí pole, například s mladým obilím. Ovce se mají pást jen tam, kde je to dovoleno. O to všechno a mnohé další se musí postarat právě ovčácký pes. Musí být schopen rychle a pružně reagovat a v mžiku měnit směr pohybu.
Při pasení se jako signály používá zejména hvízdání. Nejčastěji se rozlišují: krátký jeden hvizd, dva krátké hvizdy a několik krátkých hvizdů. To stejné v dlouhých hvizdech – jeden dlouhý, dva dlouhé a několik dlouhých. To vše musí znamenat obíhání stáda zleva, obíhání stáda zprava, zastav se a vyčkávej, vstaň a jdi dál a také vrať se ke mně. Je dobré, když pes umí i povely na posuňky, neboť ani píšťalka na velkou vzdálenost při silném větru není vždy registrovatelná. Na větší stáda se většinou používají psi dva, což je potřeba zejména v momentě zahánění do úzké uličky nebo malé ohrady apod.
Dlouho o tomto plemeni nikdo moc nevěděl, ale neskutečně ho zpopularizovala britská televize, když začala na obrazovkách vysílat soutěže ovčáckých psů. Je to práce, ve které se border kolii snad nemůže jiné plemeno rovnat a pohled na ni je okouzlující a dech beroucí. Ve Velké Británii je na dvě stě trial závodů ročně, pokaždé přibližně se sto startujícími a zpravidla se soutěží o finanční odměny. V ostatních zemích jsou tyto soutěže sice také, ale v mnohem menším měřítku. Soutěží je mnohem méně, ve startovním poli je méně ovčáků a soutěží se také o mnohem méně peněz, respektive o věcné ceny. Vyšší finanční odměny v Anglii jsou dány medializací těchto soutěží.
Po splnění potřebných registrací se každý člověk může se svým psem účastnit soutěží. Ovšem než vyrazí na tu první, musí si být stoprocentně jistý, že jeho pes dokáže ovce alespoň zastavit.
Od roku 2009 se pořádají zkoušky a soutěže zvlášť pro border kolie, australské kelpie a ostatní plemena. U border kolií se uplatňuje tzv. Collecting Style (zkratka CS). Tyto soutěže slouží k tomu, aby byly objeveni nejlepší jedinci, kteří následně mohou obohatit chov dalším zlepšováním povahových vlastností.
Border kolie jsou nečastěji používány u stád ovcí. Ke skotu není moc vhodná, protože zde je potřeba větší tvrdost a častější štípání do zadních nohou, což se u ostatních hospodářských zvířat naopak nechce. Pokud tedy chcete používat borderku pro více druhů zvířat, asi by bylo lepší se práci se skotem vyhnout. Tato zvířata jsou navíc více nebezpečná, zejména mají-li rohy. Jak pes, tak i člověk při této práci musí být velmi opatrní a předvídaví. Dospělý skot, který není na psa coby ovčáka zvyklý, je pro něj velmi nebezpečný. Proto rozhodně nelze doporučit stádo dospělých jedinců skotu nezvyklých na psa, použít pro nácvik mladého ovčáckého psa.
Border kolie je jediným ovčáckým plemenem, který pracuje „pohledem“ a je zcela zticha. U stáda se skrčí, a naznačuje, že na ovci hodlá skočit. A když k tomu přidá zvláštní hypnotický pohled, většina ovcí ihned ví, co má dělat. Pes na vybranou ovci stále upřeně hledí a nutí ji jít ve směru, který je potřeba. Typický je její pohyb při zahánění stáda – plíživý, s hlavou nízko u země. Upřeně se na ně dívá. Jakoby lovila. On to vlastně lovecký pud je, avšak zcela je potlačeno konečné ulovení zvířete. I když pes na ovci upřeně hledí a jakoby nevnímá svět kolem sebe, pohyb uší prozrazuje, že poslouchá, co ji ovčák – psovod říká, respektive píská. A i když její soustředění na stádo je ohromné, dobře vycvičená borderka poslouchá ovčáka na slovo. Štěkání nebo dokonce kousání při práci se stádem není povoleno. Za kousnutí při závodech je diskvalifikace. Přesto v praxi se takové usměrnění ovcí používá a je nezřídka i potřebné. Jenže pes se pak těžko orientuje, kdy může ostřeji zasáhnout a kdy ne. Proto je vhodné to psu dovolit jen na povel v případě nouze, aby například usměrnil dominantního berana. Kousnutí nikdy nesmí vést k poranění zvířete! Stejně tak štěkání na povel umí většina psů používaných u stáda, ale při pasení samovolně nezaštěká.
Upřený pohled na ovci, pro borderku tak typický, nemá však každý jedinec. Jestliže se borderka umí na ovce upřeně dívat, říká se tomu, že „má oko“. Naopak pes „bez očí“, tak je označován ten, který stádo nedokáže fixovat pohledem. Většina psů „bez oka“ zahání jen ty ovce, které jsou pro ně zajímavé, nezřídka skáčí mezi ovce nebo je dokonce tahají za vlnu. Jsou i štěňata či mladí psi, kteří z vlastní iniciativy a hned napoprvé mají snahu stádo sehnat k sobě a pak jej nahnat ke svému majiteli. Toto je sice ideální, avšak přiznejme si, nedělají to ani zdaleka všechny borderky. Většina psů – samců, kteří pro pasení doslova žijí, upřednostní i pasení stáda před zájmem o přítomnou háravou fenu. To je v porovnání s ostatními plemeny až unikátní. Panuje názor, že mají zároveň větší nutkání si pečlivě a často značkovat své teritorium.
I v České republice se několik desítek nadšenců věnuje pastevectví na vyšší úrovni. Jsou u nás pořádány například zkoušky vloh – ZVOP, a to buď samostatně nebo jako součást školení o pasení. Je to základ pro začínající ovčáky. Následují soutěže a zkoušky vyššího stupně, avšak vstupní zkouškou je pracovní test HWT (Herding working test). Po úspěšném absolvování této zkoušky může pes postupně absolvovat trialy (IHT – International herding trial) prvního a vyšších výkonnostních stupňů. Až do roku 2009 tu však byly národní zkoušky ZPOP1, ZPOP2 a ZPOP3, které byly právě IHT nahrazeny. Jestliže pes absolvuje úspěšně pracovní test HWT (získá 60 % bodů a více) může požádat o tzv. pracovní certifikát. Ten jej opravňuje být na výstavách zařazen do pracovní třídy.

Jaké jsou?
Jsou velmi pozorné a snaží se majiteli přizpůsobit. Jsou také všímavé, ale i mazané. Většina z nich má potřebu stále něco nosit, někde skákat či běhat, sledovat co se kde šustne a k čemu se mohou přidat. Okouzluje svým přívětivým chováním a chce se zalíbit.
Má sklony udržovat rodinu pohromadě a je nešťastná, když se někdo z hloučku při procházce odpojí. Většinou se dobře cítí mezi dětmi, protože je s nimi většinou zábava a jsou akční. Je kamarádská a kamarádí se všemi známými rodiny svého pána. K rodině je milá, ba přímo roztomilá. Je chytrá a činorodá, učenlivá a snadno ovladatelná. Dokáže se neuvěřitelně soustředit na práci. Rozhodně správná border kolie je mírná a přátelská k lidem, ke psům i k ostatním zvířatům. Výchova tímto směrem je však zapotřebí. Některé borderky mají sklony i zvířata žijící na stejném dvoře či domě shánět dohromady či zahánět zpět na místo. Což se většině z nich, jako např. kočce, vůbec nemusí líbit. Toto chování je možné usměrnit, nebo ještě lépe psa v takových situacích ovládat, aby ostatní zvířata také mohla být v klidu. Je však na to potřeba myslet od štěněte.
Dobrá socializace je nutná, ovšem kdo si pořídí takto činorodého psa, tak se předpokládá, že jej bude brát skoro všude s sebou a bude pro něj vybírat zajímavá místa a zábavu.

 

Obšírnější definice psího workoholika
Bezesporu je nejlepší využití pro border kolii práce se stádem. Ovšem aby byla šťastná, stačí jí i akční páníček nabízející jinou zábavu. Tak jako u všech plemen, ani u tohoto nejsou všichni jedinci stejní. Nejen svou náruživostí k práci, ale i temperamentem a reakcemi na podněty. Jsou jedinci, kteří se hned nenadchnou pro aportování nebo nejsou každou vteřinu připraveni běhat stále znovu po dráze agility. Jsou borderky, co si potřebují vše v klidu prohlédnout a jsou jiné, které se doslova třepou, aby už mohly někam pro něco vyběhnout. Dokonce i mezi borderkami najdeme pár jedinců, kterým chybí pud ke shánění stáda. Ať se rozhodneme koupit border kolii z jakéhokoliv důvodu, je nutné si předem zjistit vše potřebné o chovatelské stanici a obou rodičích plánovaného štěněte, abychom našli to pravé. Abychom našli psa s co největšími předpoklady k využití, jaké si přejeme. Sportovního ducha musí mít jak pes, tak jeho pán. Když jednomu z nich chybí, je to velké neštěstí a zklamání pro obě strany. Často je to o štěstí, jestli se ti dva praví setkají, nebo je jim souzen jiný páníček, jiný pes … Border kolie během poměrně krátké doby vešly do podvědomí široké veřejnosti, až se někteří chovatelé obávají, aby se nestala módním psem, což by jí (respektive chovu) mohlo velice ublížit.
Border kolie upoutává svou vděčností za práci, za pohled, za výzvu ke hře či nabídku jakéhokoliv sportování. Je velice vytrvalá a rychlá, živá a obratná, tedy vhodná pro nejrůznější sporty. Je mimořádně aktivní a energie má na rozdávání. Rozhodně nemůže být chována jako běžný rodinný pes nebo pes na zahradu. Kdo neumí využít její nesmírnou energii, nemůže tohoto psa ani zvládnout. Časem by tak byli nešťastní všichni, nejen pes.
Zvládne ji i úplný začátečník, pokud má předem jasno, jak s její neutuchající chutí k práci naloží. Je vhodná sice pro začátečníka, ale začátečníka, který teoreticky o psech a tomto plemeni ví hodně, je důsledný, nemá tvrdou ruku, ví co borderka potřebuje a také co po ní budete chtít, kdy, kde a jak často. Jsou to psi velmi citliví a i pouhá rozčílená věta na jeho psí osobu jej může zcela vyvést z míry. Tvrdý, zbrklý, ukřičený či nerozhodný člověk se k ní absolutně nehodí.
Má tendence se upnout na jednoho pána. Ostatní toleruje, někdy i poslechne, ale nikdy nezapomíná, kdo je její opravdový pán. Rozhodně by se měl majitel borderky zaměřit na některý z kynologických sportů. Výběr je obrovský a je možné jej dělat na jakékoliv úrovni. Jak pro zábavu, tak pro závodění. Avšak veškeré cvičení a hry mají prohlubovat partnerství a pochopení dvojice. Vítězství na závodech či složení zkoušek má být až druhořadé, jakási třešnička na dortu.
Border kolie, které se rychle a rády učí, snadno vynikají mezi ostatními plemeny, rozumí-li si se svým pánem. Jejím hlavním posláním je samozřejmě práce s ovcemi. Avšak k tomuto sportu či práci nemá každý majitel psa potřebné zázemí. Proto je možné borderce nabídnout náhradu. Může dělat téměř vše. Vyniká v agility (skoky a zdolávání různých překážek), flyballu (kombinace skoků přes překážky a aportování míčku z odpalovacího boxu), frisbee (akrobatické kousky při chytání létajícího talíře), v obedienci (propracovaná poslušnost spojena s pachovými prvky) či ve cvicích poslušnosti různého druhu. Border kolie má poměrně dobrý zrak a je tedy do určité vzdálenosti schopna poslouchat i na posunky. Výborný je také Dog Dancing (tanec se psem s různou choreografií) nebo bývá výborným záchranářským psem, či psem stopařem. Využívána je i jako pes pro tělesně postižené lidi. Zde se plně uplatní její potřeba něco podávat a kontakt s člověkem. Avšak je třeba mít na paměti, že musí mít i dostatek volného pohybu a dalšího využití jejího temperamentu a rychlosti. Samozřejmě může plnit i další práci s různým zaměřením, kde se uplatní její horlivost do práce. Asi jedinému, čemu je doporučováno se vyhnout, je obrana a lovecký výcvik. Obrana sice bývá zpravidla směrována do hry na „lov kořisti“, ale také se může zvrhnout do agrese. A právě agresivita v jakékoliv formě je pro border kolie nepřípustná. Z tohoto důvodu nejsou obrany pro borderku doporučovány. Ideální jsou pro ni takové hry a sporty, které ji zaměstnají, baví psa i člověka, rozšíří jí obzory či nutí myslet. Ve výcviku poslušnosti je nepřekonatelná.
Na Cruftově výstavě jsou soutěže poslušnosti. Nejvyšší a nejtěžší stupeň je „C“. Ovšem zde se nachází snad v devadesáti procentech případů jen border kolie. Proto se zvažuje o zřízení skupiny pro border kolie a pro ostatní plemena, aby se i ona dostala do podvědomí.
Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv kynologický sport, vaše borderka s nadšením uvítá i náhodné mimo kynologické aktivity, jako je třeba běh u kola, plavání, běh vedle běžce či bruslaře na kolečkových bruslích. Není víkendovým typem psa. Tedy psem, který by byl spokojen s rodinou, která má na něj čas jen o víkendu a přes týden se musí spokojit jen s krátkou procházkou po parku z důvodu vyvenčení.
Tito psi mají obrovskou a neutuchající chuť do práce. Borderka je doslova posedlá prací. Je schopna se naučit nejrůznějším kouskům, jaké si jen člověk dokáže vymyslet, a které neodporují gravitačním zákonům. Potřebuje aktivního a akčního majitele, zároveň však klidného, který má rád neustálou přítomnost živého tvora. Nenechte se učarovat její pracovitostí a poslušností, pokud ji nedokážete poskytnout dostatek impulzů a zaměstnání po celý týden. Pojem „dostatek pohybu“ je málo. Borderka bez pohybu - rovná se nepříjemný společník.
Když se nudí, je nejdříve otrávená, potom nervózní a časem může být i destruktivní. Pokud se dlouhodobě nudí, může dát energii do ničení zařízení, soustavného štěkání nebo dokonce sebepoškozování. Není psem, kterému by stačilo třikrát denně oběhnout desetiminutovou trasu kolem domu. Na borderku je nutné mít dostatek času. Chce být užitečná a je neustále připravena s čímkoli pomoci. Je typickým workholikem.
Tento pes nesnáší nátlak a vše se snadno učí hrou. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a nechce se od něj hnout. Většina těchto psů chodí i po domě stále se svým pánem, i když jen z místnosti do místnosti. Reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je hodnocen jako nejchytřejší a nejlépe se učící plemeno. Proto se i snadno učí věci, které nechceme, ale udělali jsme chybu při výchově. Je proto důležité mít vše rozmyšlené a cíleně ji vychovávat.
Neustálý život ve městě jí příliš nevyhovuje, protože miluje svobodný pohyb. Může žít i v malém bytě, velikost bydlení je pro ni nepodstatná, ale podstatná je míra každodenního pohybu. Rozhodně jí nesvědčí časté ubytování v kotci či pobyt na zahradě v osamění. Jako hlídači nejsou vhodní. Sice většinou zaštěkají, když k domu jde cizí podezřelá osoba, ale to je vše. Dál si jí nevšímají.
Border kolie se několikrát objevili i ve filmu. Mezi nejznámější patří například Mistr pes (Itálie), Maličký (USA) a viděli jsme ji i v českém seriálu Ranč U Zelené sedmy. Během natáčení s nimi nebývají problémy a zvládnou s neutuchajícím nadšením snad vše. Pro jejich barevnou variabilitu lze očekávat, že se ve filmech budou objevovat stále častěji.

Ani borderce se zdravotní problémy nevyhýbají
Ve standardu je velká variabilita nejen v délce a barvě srsti, ale i ve stavbě těla či tvaru uší apod. Proto je po exteriérové stránce toto plemeno zatím neustálené a nezřídka si jej můžeme splést například s australským ovčákem.
Existuje krátkosrstá a dlouhosrstá forma, přičemž krátkosrstých jedinců je dnes opravdu minimum. Na péči o tělesnou schránku není border kolie nijak náročný pes. Občas postačí překartáčovat, zkontrolovat drápky a zvukovod.
Jsou však vhodná některá vyšetření, aby majitel věděl, jak je na tom jeho pes se zdravím, které často na první pohled není zřetelné.
Jako snad u všech středních a velkých plemen, tak i u border kolie se může vyskytnout dysplazie kyčelních kloubů. Do chovu mohou být zařazena zvířata, která jsou postižena maximálně 2/2 stupně. Dále toto plemeno trpí na onemocnění očí známé pod zkratkou PRA – Progressive Retinal Atrophy – progresivní atrofie sítnice. Jedná se o dědičné onemocnění, které není možné odstranit. Dalším strašákem je CEA (Collie Eye Snímaly), což je také onemocnění očí různě silného průběhu. V případě pozitivních testů na jednu ze zmiňovaných očních nemocí není postižený jedinec zařazen do chovu. U starých psů (přibližně od 10 let výše) se často objevuje cataracta senilit (zákal čočky). Mimo jiné byla u border kolií zaznamenána epilepsie a TNS – Trapped Neutrophil Syndrome. Neboli dědičná neutropénie. Jedná se o selhání imunitního systému. Border kolie patří k několika plemenům, u kterých se objevuje mutace ve psím MDR1 genu. Znamená to citlivost na určité léky, respektive na některé látky, které obsahují. Nejčastějším otazníkem jsou přípravky na odčervování psů. Látek, se kterými mohou nastat problémy, je poměrně mnoho (z nejznámějších např. Ivermectin, Doramectin …) a jejich seznam stále roste. Tato přecitlivělost je děděna recesivně – musí ji mít tedy oba rodiče postiženého jedince. Takto postižený jedinec nesmí být proto spojen se stejně postiženým psem. Na tento druh problémů se používá genetický test za pomoci rozboru krve nebo stěru ze sliznice ústní dutiny. Klub sdružující příznivce border kolie sleduje DKK, PRA a CEA.

Zdroj: www.ifauna.cz

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář